Tento text, datovaný k 24. lednu 1960, se kriticky zamýšlí nad vztahem mezi theologií a pojmem „přirozeného“ světa. Autor zdůrazňuje, že do sféry přirozeného světa musí být nutně zahrnuto i lidské myšlení, což staví theologii před zásadní metodologické výzvy. Hlavním tématem je otázka, jakým způsobem může theologie k tomuto světu přistupovat a zda je vůbec oprávněna učinit jej svým předmětem zkoumání. Pokud by se tak stalo, theologie by se ocitla v přímé korelaci s filosofií a přírodními vědami, což by mohlo vést k jejich vzájemné opozici či kompetenčním sporům. Text tak nastiňuje širší filosofický problém vymezení hranic mezi sakrálním a profánním poznáním. Úvaha směřuje k definování epistemologického statusu theologie v kontextu moderního světa, kde je „přirozenost“ chápána jako komplexní celek zahrnující jak materiální realitu, tak procesy vědomí. Tato stručná reflexe je podstatným příspěvkem k diskusi o integritě teologického studia v dialogu s moderní vědou a fenomenologií.