Tento text se zabývá dlouhodobým a stále aktuálním vztahem mezi křesťanskou vírou, moderní vědou a filosofií. Přestože jde o otázku historicky hluboce ukotvenou, autor zdůrazňuje, že v dobovém kontextu roku 1960 zůstává tato problematika stále nevyřešenou a palčivou výzvou pro každého věřícího intelektuála. Článek poukazuje na to, že ani v domácím československém prostředí nebyl tento vztah dosud uspokojivě vyjasněn, a to i přes existenci různých dílčích studií, které se danou tématikou pokoušely seriózně zabývat. Hlavním jádrem úvahy je konfrontace tradičních teologických východisek s dynamicky se rozvíjejícím vědeckým poznáním a moderními filosofickými proudy 20. století. Autor kriticky hodnotí dosavadní neúspěšné snahy o syntézu těchto oblastí a naznačuje, že je zapotřebí hlubšího a systematičtějšího přístupu, který by zohlednil specifika obou stran dialogu. Text slouží jako úvod do širší diskuse o postavení křesťana v moderním světě, kde věda a filosofie hrají dominantní roli v utváření světonázoru, a hledá cesty k vzájemnému porozumění bez nutnosti popírání základních principů víry.