Tento text z ledna 1960 se zabývá hlubokým filosofickým zkoumáním konceptu smyslu a lidské schopnosti jej rozpoznat. Autor vychází z předpokladu, že člověk je bytostně spjat s hledáním a prožíváním smyslu, přičemž i samotné vnímání nesmyslu je podmíněno předchozí pozitivní zkušeností se smyslem. Hlavní teoretický problém, který text nastiňuje, spočívá v rozlišení mezi subjektivní imaginací a objektivním poznáním. Autor se táže, zda je zakoušení smyslu pouhou iluzí vytvořenou lidskou myslí, nebo zda představuje autentický kognitivní proces. Klíčovou otázkou zůstává, jakým způsobem se smysl může stát předmětem poznání a jaké jsou ontologické základy tohoto vztahu. Ačkoliv se jedná o fragment, text jasně definuje fenomenologický přístup k problematice smysluplnosti lidské existence. Úvaha zdůrazňuje, že aktivní účast člověka na dotváření či narušování smyslu je neodmyslitelnou součástí jeho bytí ve světě.