Text zkoumá vztah mezi logickou souvislostí a fenomenem setrvačnosti v rámci širšího pojetí kauzality. Autor rozděluje kauzální souvislosti do dvou základních kategorií podle jejich povahy v čase a prostoru. První kategorie se týká kontinuity a trvání téže setrvačnosti v rámci po sobě jdoucích časových úseků, kde se plně uplatňuje racionalita logických vazeb. Druhá kategorie zahrnuje interakci různě centrovaných procesů, kterou vnímáme jako vztah akce a reakce, u něhož však tato logická racionalita neplatí. Klíčovým poznatkem je, že logická racionalita není pouhým pasivním odrazem vnější setrvačnosti, ale představuje aktivní proces interpolace a vzájemné kombinace. Tato strukturální komplikovanost logiky může svou komplexitou výrazně převyšovat původní jednoduchost setrvačného stavu. Úvaha tak nabízí vhled do ontologického zakotvení logických struktur a jejich vztahu k dynamice procesů, přičemž zdůrazňuje, že logika funguje jako autonomní systém schopný vytvářet složité vnitřní vazby přesahující bezprostřední materiální danost sledovaných příčinných řetězců v čase.
[Logické souvislosti a setrvačnost]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 5. 10. 1960
- jedná se o část původního dokumentu:
- [Příležitostné poznámky, 1960]
[Logické souvislosti a setrvačnost]
5. X. 60
Logická souvislost – metoda na postižení (průřezu?), resp. trvalosti, setrvačnosti. Z toho hlediska pak se rozpadá kauzální souvislost na dvojí kontext: kontext téže setrvačnosti v postupujících časových úsecích (krátkých) a kontext různě centrovaných procesů, který postihujeme jako vztah akce – reakce. Pro první druh kontextu platí racionalita logických souvislostí, pro druhý nikoli. Přitom logická racionalita nemůže být považována prostě za odraz setrvačnosti, nýbrž spíše za interpolaci či interkombinaci, neboť logická struktura může nabývat tvarů, jejichž komplikace přesahuje daleko původní komplikaci situace setrvačného (setrvalého) stavu.
### 601005