[Náboženství a hledání nové formy vztahu k tomu podstatnému]

29. IV. 62

(civilní interpretace)

Popišme situaci: předpokládáme, že náboženství postihovalo a rozvíjelo cosi v podstatě pozitivního, správného, pravdivého, skutečného a že samo jako pouhé postižení, rozpoznání, rozvíjení, uplatňování atd. zůstávalo vždycky pod normou toho, z čeho žilo a k čemu se vždy podstatně vztahovalo. Toto podstatné dnes tedy nesmíme s náboženstvím svazovat, ale musíme se naopak od náboženství distancovat a ohlížet se po jiné formě, po jiné oblasti realizace (už ne jen fiktivní realizace, ale pravé, skutečné realizace), po jiné cestě. Tu však vidíme, že naprosto nebudeme začínat, že začátek už byl položen i v tomto ohledu Ježíšem a že jsou v našem životě rozsáhlé oblasti, kde se takové nové uskutečňování již dávno děje, i když v jistém odcizení. Tam tedy bude naše pravé místo.

### 620429