Tato filosoficko-teologická reflexe z dubna 1962 definuje Ježíše Krista nikoli v rámci tradiční metafyziky, ale jako zásadní 'mutaci lidskosti' neboli specifický soubor 'lidské informace'. Tato mutace se vyznačuje vysokou mírou atraktivity pro lidstvo, přičemž její interakce s jinými formami lidské existence nepodléhá jednoduchým zákonům biologické dědičnosti, jako je dominance či recesivita. Autor zdůrazňuje, že klíč k pochopení Ježíšova významu neleží v jeho ontologické existenci, nýbrž v kvalitě a dopadu informace, kterou pro dějiny představuje. Tato informace je s jeho osobou spojena historicky a kontingentně, nikoliv esenciálně. Jejím jediným měřítkem je celková a perspektivní účinnost. Text dále zavádí koncept 'civilní interpretace', která spočívá v transformaci této původní křesťanské informace a její následné transmisi prostřednictvím nových systémů signálů. Tímto způsobem se poselství stává srozumitelným a funkčním v neustále se vyvíjejícím sociokulturním prostředí, přičemž si zachovává svou formativní sílu pro lidskou identitu.