Tento text, sepsaný v červenci 1964, se zabývá filosofickým konceptem odstupu od dané situace jakožto vykročením do sféry nedanosti. Autor zdůrazňuje, že tento prostor není pouhým prázdnem za hranicemi ztvárněného, ale představuje radikální přeznačení a transfiguraci stávající situace. Samotná situace je vnímána jako uzavřená, zatímco otevřený prostor vzniká teprve aktivním činem – jako novotvar či cesta, která předem neexistovala. Tento proces vykročení vyžaduje specifický způsob aktivity a dodržování určitých strukturálních pravidel, jež slouží jako norma pro zachování nabyté otevřenosti. Odstup tedy není libovolným pohybem všemi směry, nýbrž hledáním úzké cesty, která musí být neustále udržována, aby se prostor znovu neuzavřel. Text rovněž reflektuje zkušenost, podle níž první objevená či vynalezená cesta nemusí být nutně nejefektivnější, a připouští existenci alternativních způsobů, jak se k dané situaci kriticky a tvůrčím způsobem vymezit prostřednictvím nově budovaných struktur.