Tento text se zabývá metodologií interpretace filosofických děl, přičemž kritizuje přístup omezující se pouze na autorův záměr a vědomý rozvrh práce. Autor argumentuje, že skutečné filosofické pozice myslitele jsou mnohem rozsáhlejší než jeho vědomě formulované teze, které tvoří jen část použitého myšlenkového aparátu. Hluboká analýza nesmí ulpívat na povrchu systematického uspořádání, ale musí odkrývat hloubku jednotlivých významových formulací. Tento přístup je představen jako skutečně historický, neboť postihuje reálné myšlenkové navazování namísto pouhých domnělých souvislostí. Tato náročná metoda je uplatnitelná zejména u vrcholných filosofických děl, která se vyznačují hlubokou syntézou a vnitřní logikou. Vyšší úroveň díla se pak projevuje větším souladem mezi jeho vnitřní strukturou a celkovým myšlenkovým rozvrhem. Cílem interpretace je tedy proniknout pod povrch autorovy sebereflexe a uchopit dílo v jeho skutečné celistvosti, která často přesahuje vědomou kontrolu samotného tvůrce v procesu psaní.