Tato poznámka z června 1963 se zaměřuje na postavu teologa Wolfharta Pannenberga a kriticky hodnotí jeho přístup k propojení filosofie a teologie. Autor textu zdůrazňuje, že Pannenbergův příklad názorně ukazuje nezbytnost precizní filosofické práce pro teologické bádání, neboť samotná teologie bez filosofického ukotvení zůstává naprosto nepostačující. Ačkoliv jsou Pannenbergovy konkrétní filosofické pozice – zejména jeho pojetí času, pravdy a komplikovaného vztahu mezi poznáním a vírou – vnímány jako v mnoha ohledech problematické a filosoficky pochybné, celková orientace jeho myšlení je hodnocena jako v jádru správná. Text naznačuje napětí mezi metodologickou přísností a teologickým záměrem, přičemž varuje před filosofickou neobezřetností. Pannenberg je zde představen jako myslitel, který se snaží o syntézu těchto disciplín, avšak jehož konkrétní řešení vyžadují důkladnou kritickou reflexi. Tato stručná glosa tak přispívá k diskusi o hranicích a vzájemné podmíněnosti teologického a filosofického diskurzu v kontextu moderního myšlení 20. století.