Tento text se zabývá kritickou reflexí Masarykova záměru posílit vliv anglosaské myšlenkové a kulturní tradice v českém prostředí, což mělo za následek cílené i nezáměrné oslabení pozice hegeliánské filosofie. Autor poukazuje na to, že toto vytěsnění Hegela na periferii zájmu mělo sice ve své době specifický smysl, avšak v dlouhodobém měřítku vedlo k hlubokému podcenění jeho filosofického významu. Tato absence hlubšího povědomí o Hegelově systému se později projevila jako zásadní handicap při pokusech o teoretické uchopení marxismu, který z Hegelovy dialektiky přímo vychází. Nedostatečná znalost klasické německé filosofie tak v československém kontextu negativně ovlivnila kvalitu i hloubku intelektuální diskuse o marxistickém myšlení. Fragment textu z roku 1969 tak upozorňuje na nečekané souvislosti mezi Masarykovým kulturním programem a pozdějším stavem politické filosofie v zemi, kde nedostatečné studium kořenů vedlo k povrchní interpretaci moderních ideologií.