Tento text z roku 1966 se zabývá definicí noetiky jako reflexe procesu poznávání. Autor zdůrazňuje, že noetika nepředstavuje v první řadě metodický návod k poznání, nýbrž teoretický pokus o výklad samotného aktu poznávání. Na rozdíl od metafyziky se noetika nesoustředí na spekulace o principech poznání, ale na analýzu toho, co subjekt skutečně vykonává, když poznává svět. Ačkoli je možné poznávat i bez předchozího stanovení noetických předpokladů, takové poznání postrádá hlubší uvědomění si vlastních mechanismů. Text dále uvádí, že v rámci kognitivní praxe již existují určité principy, které lze následně izolovat a explicitně formulovat prostřednictvím noetické analýzy. Noetika tedy slouží jako nástroj pro zpětné pochopení a ujasnění procesů, které v poznání implicitně probíhají. Tato reflexivní povaha noetiky umožňuje přejít od nevědomého poznávání k vědomému uchopení struktur lidského rozumu a jeho interakce s realitou.