Tento dokument představuje osnovu k přednášce Ladislava Hejdánka z července 1967, která se zaměřuje na vztah mezi filosofií a vírou. Autor rozlišuje mezi náboženstvím a vírou a zkoumá vývoj od mýtu k filosofickému myšlení. Klíčovým tématem je kritika a rozklad tradičního onto-teologického konceptu, což vede k potřebě nenáboženské interpretace a teologie v éře po smrti Boha. Hejdánek navrhuje neteologickou reflexi víry, která má zásadní důsledky pro samotnou filosofii, vyžadující její vnitřní proměnu neboli metanoiu. Filosofie víry je zde chápána jako reflexe specifické lidské praxe, což nutně vyvolává napětí a střety na poli čistého filosofického myšlení. Text naznačuje cestu k novému pojetí filosofie, která se nevyhýbá existenciálním otázkám víry, ale přistupuje k nim kriticky a bez dogmatických nánosů tradiční metafyziky. Celkově jde o hutný nárys proměny myšlení v kontextu moderní sekularizace.