Tento text představuje české vydání díla německého filosofa Paula Ludwiga Landsberga s názvem Zkušenost smrti. Landsberg, jenž zahynul v roce 1944 v koncentračním táboře, ve svých studiích reflektuje existenciální i politické otázky své doby. Stěžejním tématem souboru je vedle fenomenologie smrti také kritika moderního mytologismu. Landsberg analyzuje hlubokou krizi ideje pravdy v evropských dějinách, kdy jsou tradiční hodnoty nahrazovány pragmatickými politickými mýty, které slouží jako náhražka náboženství. Tyto moderní mýty, reprezentované například fašismem či nacismem, jsou charakteristické svou iracionalitou, voluntarismem a naprostou odolností vůči racionální kritice. Autor varuje před zapomenutím pravdy jako takové, což považuje za největší nebezpečí pro budoucnost Evropy. Landsbergova analýza, zdůrazňující odpovědnost filosofie za udržení ideje pravdy, zůstává mimořádně aktuální i v kontextu současných společenských proměn a politických manipulací, neboť poukazuje na nebezpečí plynoucí z upřednostňování ideologických mýtů před hledáním objektivní skutečnosti.
[Paul Ludwig Landsberg: Zkušenost smrti - 1]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam | recenze, česky, vznik: 17. 8. 1991
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1991
[Paul Ludwig Landsberg: Zkušenost smrti]
Nakladatelství Vyšehrad vydalo počátkem roku (s vročením 1990, šlo jako obvykle o skluz) překlad mimořádně pozoruhodných kratších textů německého filosofa, Paula Ludwiga Landsberga, který „vláčen dějinami“ působil do r. 1933 doma v Německu, pak několik let ve Španělsku a posléze ve Francii, kde byl nakonec po porážce Francie a po jisté době unikání před gestapem zatčen a kde rok před koncem války zemřel ve svých 43 letech v Oranienburgu. Knížka nese název nejdelší z přeložených studií, „Zkušenost smrti“, jejíž jednu (poněkud zkrácenou) kapitolu někteří čtenáři již znají z časopisecké publikace (v Tváři). Do souboru je zařazena také diskuse o mýtu z r.1938, v níž Jean Lacroix reaguje na Landsbergovy „Předběžné poznámky ke kritice mýtů“ a v níž autor původních poznámek zase odpovídá. V diskusi jde o důležité a pro nás dnes skutečně aktuální myšlenky, které by měly zajímat každého, kdo si dělá starost o nejbližší budoucnost jak naši, tak té části Evropy, do níž náležíme a která dnes prochází kritickými proměnami.
Landsbergova „kritika mytologismu“ je založena na rozlišování klasického mýtu archaických lidí, romantického chápání mýtu v 19. století a do jisté míry na Nietzschovi založeném mýtu v „moderním smyslu“, totiž ve smyslu pragmatického politického mýtu jakožto „náhražky náboženství“ (zde upozorňuje zejména na Sorela, Mussoliniho a Rosenberga, kromě jiných; samotného Marxe, jejž neztotožňuje se scientismem vulgárního marxismu, za vědomého tvůrce mýtu nepovažuje). Pro Landsberga jde o kritickou situaci evropských dějin: v 19. století „nastala hluboká a všeobecná krize ideje pravdy“. „Naším specifickým nebezpečím není totiž lež, nýbrž spíše zapomenutí ideje pravdy vůbec a její nahrazení ideou mýtu.“ „Svůj podíl viny na tomto stavu věcí má jistě i filosofie, která nedokázala dostatečně jasně a účinně vymezit tuto ideu, bez níž filosofie sama nemůže existovat.“ Moderní zakladatelé mýtů „pravdu upřímně nikdy nehledali“, hledají jen proti „zastaralým mýtům“ mýty nové, mladé a silné. Tyto moderní pragmatické mytologismy dostávají zřetelně voluntaristický a dynamický ráz; nejsou už upřeny k temné a vzdálené minulosti, ale chtějí utvářet lidskou budoucnost. Landsberg dokonce mluví o jakési sekularizované verzi křesťanské mystiky; poukazuje ovšem na to, že „mýty i mystiky se už opravdu dělají na míru jako boty či šaty“. Myticky orientovaný člověk se vůbec odmítá postavit na půdu hledání pravdy a chce naopak za každou cenu zůstat v mýtu. A tak „mýtus existuje v oblasti, která bytostně nezávisí na pravdě“, a jeho kořeny „leží v oblasti podvědomého, zejména v oblasti popudů a tužeb“. „Zřejmým projevem iracionální povahy mýtu je jeho odolnost vůči racionální kritice.“
L v H
(Praha, 910817-3.)