Text se zabývá dějinnou povahou pojmového myšlení a jeho důsledky pro vývoj filosofie. Autor zdůrazňuje, že klíčovou otázkou není samotný vznik pojmovosti, nýbrž její proměnlivá povaha a dlouhodobé historické osudy. V souvislosti s debatou o „konci filosofie“ text zkoumá bytostný vztah mezi filosofickým zkoumáním a pojmy, které jsou pro něj nezbytné. Výzkum povahy pojmů čelí metodologickému paradoxu, kdy k pochopení pojmovosti musíme nutně využívat právě pojmy. Autor argumentuje, že konec filosofie nelze objektivně konstatovat z vnější perspektivy, neboť chybí kompetentní mimofilosofická instance. Zároveň jej nelze vyhlásit ani filosoficky, protože takové tvrzení by samo o sobě bylo filosofickým aktem, čímž by popíralo svůj vlastní obsah. Práce tak vyzdvihuje nutnost neustálého a precizního zkoumání pojmovosti jako základu pro porozumění dějinám myšlení i jeho současnému stavu.
[Dějinné důsledky vynálezu pojmů]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 26. 9. 1992
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1992
[Dějinné důsledky vynálezu pojmů]
Nahlédneme-li tuto dějinnou povahu pojmového myšlení, nemůžeme nevidět, že hlavní problém není v tom, kdy a jak se pojmovost v myšlení prosadila, ale jaká byla zpočátku její povaha a jaké byly a jsou její další osudy. Také pro zmíněnou otázku „konce filosofie“ je rozhodující, jak pojmeme bytostný vztah filosofie k pojmům, resp. k pojmovosti právě v souvislosti s její „epochální“ (tj. po celé epochy se prosazující a projevující) proměnlivostí a s jejími (dlouhodobými) dějinnými osudy. Proto je naprosto nutno se znovu pokoušet stále hlouběji a za použití nových myšlenkových prostředků a postupů stále precizněji zkoumat povahu pojmů a pojmovosti. Zvláštním úskalím tu je ovšem nevyhnutelnost využití pojmů a pojmovosti k dalšímu pronikání právě k této jejich povaze. Bez pojmů nelze myšlenkově uchopit, co to vlastně je pojem. To má své perspektivní dějinné důsledky například v tom, že konec filosofie nelze rozpoznat ani konstatovat ani filosoficky, ani mimofilosoficky. Mimofilosoficky to není možné prostě proto, že neexistuje mimofilosofická instance, která by mohla kompetentně rozhodnout o tom, co je a co už není filosofie. A filosoficky se to zdá být nemožné proto, že každé takové na platnost pretendující filosofické rozpoznání a konstatování by muselo být v rozporu se sebou, totiž se svou vlastní skutečností, která se onomu rozpoznání vymyká, protože onen údajný konec filosofie filosoficky zřejmě přežívá. (Pozn.: starší text – připravováno pro Sobotku, ale nedokončeno.)
(Praha, 920926-2.)