Text reflektuje povahu hodnot na základě teze Hermanna Brocha, že hodnoty jsou záležitostí empirického života. Autor zdůrazňuje, že hodnoty nelze odhalit pouhým rozumovým nahlédnutím, nýbrž vyžadují konkrétní zkušenost a angažovanost. Předpokladem reflexe o hodnotách je předchozí akce a skutečné setkání s nimi, které není podřízeno libovůli jedince. Hodnoty nejsou pouhým předmětem volby z nabízených možností, ale projevují se těm, kteří jsou na ně připraveni a projevují vůli k hodnotám. Tato vnímavost není vrozená, ale musí být v člověku pěstována. Autor dále dovozuje, že hodnota není přímým produktem lidské vůle, nýbrž že tato vůle může působit pouze v rámci určitého kulturního a životního prostředí či elementu hodnot. Skutečné setkání s hodnotami tedy vyžaduje ochotu nechat se přesvědčit a vydat se určitým směrem, čímž se hodnota stává konstitutivním prvkem lidské existence, nikoli jen nahodilým přáním.
Hodnoty
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 13. 1. 1993
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1993
Hodnoty
Broch říká: „Wert ist eine Angelegenheit des empirischen Lebens.“ (Das Böse im Wertsystem der Kunst, 1933, in: 8023, Schriften zur Literatur 2, S. 125). Jeho zdůvodnění této teze a dokonce samo její chápání nemusíme sdílet (v daném případě dokonce ani nemůžeme); máme jistě plné právo vyložit si uvedenou formulaci po svém. Jde o to, že hodnoty nemůžeme „odhalit“ pouhým nazřením, rozumovým nahlédnutím, ale že s nimi musíme mít nějakou zkušenost. Komu chybí zkušenost s hodnotami a s hodnocením, ten není kompetetním partnerem v rozhovoru a ve společném uvažování o hodnotách. Pochopitelně je zkušenost a „zkušenost“, ale to teď nechme stranou. Jde o to, že předpokladem reflexe je akce, která může (a musí) být reflektována: předpokladem uvažování o hodnotách a jejich hodnotě je skutečné setkání s hodnotami. A to znamená zkušenost nikoliv s nahodilými přáními a chtivostí, ale s tím, že hodnoty nikdy nemáme docela ve své moci, že nikdy tak docela nezáleží jen na nás a na naší libovůli, co za hodnotu máme a co ne. Prvním předpokladem tu je smysl pro hodnotu, a ten je třeba v každém člověku probudit a pěstovat; není to nic, co by vyplývalo z jeho přirozených vlastností (něco jako bytostnější, hlubší „vkus“). A druhým předpokladem, který jde ovšem s prvním vždycky spolu, je ochota se angažovat, dát se nebo alespoň nechat se přesvědčit, přijmout pozvání, dát se do pohybu určitým směrem. To je ona „zkušenost“ s hodnotami. S hodnotami se nesetkáme tak, že prostě jsou před námi a my si můžeme eventuelně vybrat. Právě naopak: dokud si jen vybíráme resp. chceme vybírat z toho, co tu kolem nás „je k dispozici“, se žádnou pravou hodnotou se nesetkáme. Hodnoty tu kolem nás „jsou“ jen pro ty, kdo jsou pro ně připraveni a kdo se s nimi chtějí setkat. Předpokladem tu je tedy jakási „vůle“ k hodnotě či hodnotám. Ale také zde je třeba se hned ohradit proti možnému nedorozumění: hodnota není produktem vůle k hodnotě, ale tato vůle je možná jen díky atmosféře, díky životnímu prostředí, vůči elementu či sféře „hodnot“.
(ad: Barcelona ´93; Berlín, 13. 1. 1993)
### 930113