Tento text se zabývá ontologickou a epistemologickou povahou hodnot, přičemž odmítá jejich redukci na pouhé objektivně dané skutečnosti nebo ryze subjektivní konstrukty. Autor argumentuje, že hodnota není statickým předmětem ani daným objektem, ale představuje výzvu k naplnění a realizaci. Hodnoty jsou úzce spjaty s lidskou aktivitou a praxí, avšak nelze je z této aktivity plně odvodit. Esej kritizuje dva tradiční přístupy, které považuje za slepé uličky: snahu o objektivizaci hodnot jako neměnných jsoucen o sobě a jejich subjektivizaci. Skutečnost hodnot je třeba chápat mimo toto binární dělení. Ačkoli je možné hodnoty zpředmětňovat podobně jako geometrické útvary, takový proces zachycuje pouze jejich pochopení, nikoliv jejich podstatu. Text zdůrazňuje, že hodnoty musí být nahlíženy jako závazné výzvy, které vyžadují neustálé dotazování po své platnosti a vztahu k jednajícímu subjektu, aniž by se staly předmětem libovůle.
Hodnoty
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 15. 1. 1993
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1993
Hodnoty
Na jedné straně je třeba se definitivně vzdát pokusu o „nalezení“ nějakých „objektivních“ hodnot. Hodnota již tím, že je hodnotou, není „objektem“, „předmětem“ prostě daným, není „objektivně danou skutečností“, ale je něčím, co pro nás představuje výzvu k naplnění, „realizaci“, uskutečnění – anebo není „ničím“. Ale už proto zůstává každá taková hodnota/výzva jednak ve vztahu k nám, jednak ve vztahu k jiným výzvám (a jak se později ukáže, zejména ve vztahu k tomu, co všechny takové výzvy umožňuje a zakládá). To, že chápeme hodnoty v úzké spojitosti s lidskou činností, aktivitou, praxí, je plně odůvodněno a je správné; chybou však je převádění hodnot na lidskou aktivitu a jejich odvozování jen z této aktivity. Dvě cesty, jak se ukázalo, vedly do slepé uličky: pokus o objektiv(iz)aci hodnot, ale na druhé straně i pokus o jejich subjektivizaci. Hodnoty musíme chápat jako skutečné, ale tak, že jejich skutečnost není ani „objektivní“, ani jen „subjektivní“. Tu ovšem je zapotřebí blíže vyložit, co máme na mysli při užití těchto termínů. Naším úmyslem je především popřít, že by hodnoty představovaly jakási „jsoucna o sobě“, navíc neměnná a trvalá. Pokud by sama objektivace – zcela správně – byla chápána jako výsledek konstituce předmětnosti ze strany aktivního subjektu, pak ovšem je nepochybné, že je možno – byť chybně – takto „hodnoty“ chápat a tedy „objektivovat“, zpředmětňovat; potom však mluvíme o něčem jiném (totiž o hodnotách již nějak pochopených, tj. o jejich pochopení). Tzv. „hodnoty“ je vskutku možno ustavit podobně jako geometrické útvary; a právě tak jako nelze žádnou geometrii postavit pouze na subjektivních nápadech, ani soustavu „hodnot“ subjektivně konstituovaných nelze postavit zcela libovolně. Ale právě v tomto momentě se začíná náš problém zřetelněji vyjevovat. Nicméně tu stále zůstáváme na rovině subjektivního chápání a myšlenkového zpracování něčeho, na čeho závaznost, platnost se musíme stále dál dotazovat.
(ad: Barcelona ´93; Berlín, 15. 1. 1993)
### 930115