Text se zabývá filosofickou analýzou vztahu mezi transcendencí, myšlením a vitálním řádem. Každé "bytí tu" se vyznačuje transeuntností, ale teprve transcendence umožňuje vnímavost vůči nepředmětným stránkám světa. Autor rozlišuje mezi pouhou reaktibilitou a reflexivním myšlením, které subjektu umožňuje aktivní sebestrukturaci a podstatnou emancipaci z biologické determinace vitálního řádu. Tato emancipace myšlení je dávána do souvislosti s dřívějším vydělením života ze sféry neživé přírody. Text dále reflektuje historický vývoj myšlení, které se sice ustavilo jako svébytná sféra, ale zároveň se velmi brzy vydalo na problematickou cestu, jejíž důsledky a dějinné "scestí" začínáme v plné šíři a souvislostech chápat až v současnosti po více než dvou tisíciletích. Klíčem k novému pochopení subjektivity je uznání významu ryzích nepředmětností a jejich vlivu na formování lidského vědomí a jeho aktivní svobody.
Myšlení / Transcendence / Vitální řád / Transeunce / Transcedence
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 2. 1993
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1993
Myšlení / Transcendence / Vitální řád / Transeunce / Transcedence
Každé „bytí tu“ (a to nesmíme redukovat na „pobyt“ jen lidský, nýbrž musíme tuto kategorii aplikovat přiměřeně na všechny úrovně událostného dění) se děje či odehrává způsobem transientním (transeuntním), všude tam, kde se uplatní reaktibilita (byť na nejnižším stupni), je to možné díky transgresi. Avšak pouze na základě transcendence je možné, aby se dění strukturovalo a organizovalo na základě jiného, nového typu „reaktibility“, vnímavé nejen vůči předmětným stránkám okolních skutečností (vnějšího světa), nýbrž také a vlastně především (nikoliv ve smyslu časovém, genetickém, nýbrž hodnotovém) vůči jejich stránkám nepředmětným a zejména vůči ryzím nepředmětnostem a jejich stále ještě nepředmětnému před-strukturování. Tato transcendence může mít (a zpočátku výhradně má) charakter intuitivní a značně tápavý, který se upevňuje pouze návykem (což zase vyznačuje jeho meze: je v pevném svazku až „konfuzi“ s reaktibilitou vůči předmětnostem), ale tam, kde reaktibilita obého druhu je doplněna a umocněna efektivní reflexí, dochází k pronikavému zvratu v dějinách subjektivity. Ustavuje se myšlení (v silném smyslu toho slova), tj. subjektivita se stává schopnou se sama aktivně strukturovat a tak se podsatatně (i když ne naprosto) emancipovat z řádu vitálního, tak jako se sama vitalita dokázala emancipovat (také podstatně, ale nikoliv naprosto) z podrobenosti řádu sféry před-živého. A toto myšlení se dostává velmi brzo na cestu, kterou dnes chápeme jako problematickou a přímo vadnou. Dnes jsme ještě daleko skutečného pochopení všech souvislostí, podstatných pro tento dějinný „omyl“, toto „scestí“, které se ovšem ukázalo být „scestím“ jen v některých ohledech a ještě teprve po více než dvou tisíciletích.
(Berlín, 2.2.1993)