Text se zabývá povahou pojmů a pojmovosti, přičemž vychází z předpokladu, že pojmy jsou lidským vynálezem, nikoli objevem. Autor argumentuje, že vynález se stává skutečným až skrze svou opakovanou aplikaci. Pojmy jsou popsány jako specifický druh „triku“, který se lidé učí používat intuitivně, aniž by plně chápali jeho podstatu. V tomto kontextu text přehodnocuje roli starověkého Řecka v dějinách myšlení; Řekové pravděpodobně nevynalezli pojmy samotné, ale přišli s revolučním způsobem jejich aplikace na lidskou situaci, čímž položili základy filosofie. Zásadní zlom nastal v momentě, kdy se reflexe zaměřila na samotnou pojmovost. Filosofie tak vzniká jako projekt, který využívá pojmové myšlení k uchopení světa, a vrcholí v sebereflexivním kroku, kdy jsou pojmy tematizovány jako takové. Tento proces proměny intuitivního užívání v uvědomělou práci s pojmy tvoří jádro filosofického tázání a pochopení lidského rozumu.