Tento text se zabývá hloubkovou analýzou povahy a struktury pojmu, přičemž se zaměřuje na rozdíl mezi pouhým „pojmem pojmu“ a skutečným, žitým pojmem. Autor reflektuje historický vývoj chápání tohoto fenoménu a kriticky se vymezuje vůči starším interpretacím, například u Kanta či Hegela, které mohly zaměňovat pojem s rozumem. Hlavním tématem je zkoumání jednostrannosti tradičního evropského pojmového myšlení, které má své kořeny v antickém Řecku. Text vznáší otázku, zda je tato jednostrannost neodmyslitelnou vlastností každého pojmového uchopení světa, nebo zda je možné rozvinout nový typ pojmovosti, který by překonal dosavadní omezení a otevřel prostor pro širší intelektuální horizonty. Cesta k tomuto novému myšlení podle autora vede skrze pronikavé a kritické nahlédnutí povahy myšlení starého, v němž stále vězíme. Práce tak představuje zásadní filosofickou výzvu k redefinici nástrojů lidského poznání a hledání hlubšího porozumění struktuře naší racionality v kontextu evropské intelektuální tradice a její budoucí transformace.
Pojem
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 21. 2. 1993
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1993
Pojem
To, oč nám jde, není především – a už vůbec nikoliv pouze – objasnění „pojmu pojmu“, nýbrž objasnění povahy a struktury samotného „skutečného“ pojmu. To sice nelze provést bez upřesnění „pojmu pojmu“, ale cílem není toto upřesnění samo o sobě. A právě v této věci není marné se trochu podívat o takových pět, šest desetiletí zpět, abychom uviděli, jak docela jinak a zejména hlouběji, podstatněji se otázka dnes klade. Dnes by snad už nebyla možná taková poznámka (dokonce poznámka pod čarou), jakou najdeme v knížce Emanuela Horna z r. 1932, kterou budu raději citovat: „Der Vorwurf Hegel´s und auch Schopenhauer´s, Kant hätte über den Begriff selbst nicht reflektiert, ist nicht angebracht. Der Vernunftbegriff ist ja nichts anderes als der ´Begriff des Begriffes´.“ (Der Begriff des Begriffes, str. 81.) Mám sice dojem, že proti této poznámce by protestoval sám Kant, ale o to nejde; dnes by snad už nebylo možné zaměňovat otázku pojmu s otázkou rozumu, a to ani v podobě záměny „pojmu pojmu“ za pojem rozumu. Myšlení, které pracuje s pojmy, je nepochybně výkonnější než myšlení předpojmové. Je ovšem také jednostranné. Otázkou však je, zda tato jednostrannost musí provázet každou pojmovost, anebo zda to je jednostrannost charakterizující docela určitý typ pojmovosti, totiž ten, který má svůj původ ve starém Řecku a který se prosadil v dosavadní evropské myšlenkové tradici. Musíme se v tom případě tázat, jakým jiným způsobem pojmovosti bych se měli napříště (případně také) vybavit. Abychom o tom mohli s užitkem vůbec začít uvažovat, musíme se pokusit co nejpřesněji a do hloubky poznat právě ono nedostatečné myšlení, v němž stále ještě sami vězíme. Cesta k novému myšlení vede pouze a výhradně přes co nejpronikavější nahlédnutí povahy myšlení dosavadního, „starého“.
(Berlín, 930221–2)