Text analyzuje etymologický a filosofický původ českého slova „předmět“ a jeho latinského ekvivalentu „obiectum“. Autor podrobně sleduje vývoj tohoto pojmu od původního významu věci „předvržené“ či „předhozené“ subjektu, což vychází z latinského základu iacio (házet), až k německému termínu „Gegenstand“, jenž označuje to, co před námi stojí. Zvláštní pozornost věnuje autor proměně chápání „objektivity“ v novodobé a exaktní vědě, kde se tento pojem v průběhu času zcela vymaňuje z jakéhokoli vztahu k subjektu či pozorovateli, před nímž by daný předmět dříve stál či ležel. Podobně je rozebrán i filosofický pojem „danost“, u něhož se v moderním diskurzu vytrácí původní jazykový odkaz na dárce, který věc poskytuje. Tato sémantická proměna, jdoucí proti přirozené logice jazyka, ústí v definici takzvaného „zpředmětňujícího myšlení“. Tento způsob uvažování izoluje fenomény od jejich přirozených souvislostí a vztahů k lidskému subjektu, čímž formuje základní rysy moderního vědeckého paradigmatu a jeho specifického pojetí objektivní reality. Celá úvaha tak vybízí k reflexi toho, jak hluboké jazykové kořeny a jejich historický vývoj zásadně formují naše současné chápání světa.