Tento text se zabývá problematikou filosofické terminologie v kontextu přechodu mezi myšlenkovými epochami. Autor tvrdí, že v současné době, kdy jedna epocha končí a nová začíná, není žádoucí lpět na pevně stanovené terminologii. Rozvolnění dosavadních pojmových a slovních struktur je vnímáno jako pozitivní příležitost k rozvázání omezujících vazeb a k jejich nahrazení vazbami novými či obnovenými. Toto období umožňuje myšlení odpoutat se od zafixovaných návyků a slovních obratů, které často jen předstírají přesnost, ale ve skutečnosti jí brání. Text důrazně varuje před nebezpečím filosofického žargonu, jehož mechanické ovládání může nahrazovat skutečnou práci s myšlenkou. Rozvolnění terminologie tak není známkou úpadku, ale nezbytným předpokladem pro jasnější nahlížení skutečnosti a pro očištění myšlení od zkostnatělých struktur, které již neslouží autentickému poznání. Cílem je dosáhnout nové pojmové přesnosti skrze odvahu opustit staré myšlenkové zvyklosti ve prospěch živého a tvořivého uvažování.