Tato úvaha zkoumá podstatu filosofie jako disciplíny založené na reflexi. Filosofie vzniká v okamžiku, kdy myšlení začne reflektovat samo sebe a pokouší se o vnitřní organizaci a strukturování poznatků. Autor zdůrazňuje, že ačkoliv mnohé vědomosti, například v geometrii či astronomii, existovaly již dříve, teprve filosofický přístup jim dal řád a umožnil vznik vědy v pravém slova smyslu. Filosofie se nezaměřuje pouze na obsah vědění, ale především na způsob, jakým je toto vědění a "před-vědění" myšlenkově zpracováváno. Tento proces transformace a strukturace znalostí umožňuje filosofii objevovat nové oblasti skutečnosti, které dosud stály mimo zavedené vědecké systémy. Klíčovým prvkem je neustálý návrat k reflexi vlastních metod a východisek, což filosofii definuje jako dynamický a nikdy nekončící proces porozumění. Celý text podtrhuje význam filosofie jako základu pro systematické lidské poznání a vědu.
Filosofie
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 25. 2. 1993
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1993
Filosofie
Reflexe je ovšem v jakési „před-podobě“ možná ještě před vynálezem pojmů a pojmovosti, ale jakmile se myšlení začalo vnitřně organizovat pojmově, stala se ustavičná, nikdy konce ani dna nedosahující reflexe nezbytností a takřka posedlostí každého opravdového myšlení. A to vedlo první filosofy k tomu, aby se pokusili myšlenkově uchopit a zvládnout to, co se právě naučili (alespoň v prvních krocích) myšlenkově podnikat. Mohli bychom to také vyjádřit tak, že filosofie vlastně začala existovat v okamžiku, kdy se začala pokoušet sebe samotnou pochopit. Určité geometrické (přesněji: před-geometrické) poznatky byly známy už dost dlouho (např. v Egyptě, odkud si prý řadu těchto i jiných, např. astronomických poznatků z cesty přivezl Thalés), ale geometrie mohla vzniknout teprve na základě filosofickém. Není bez významu, že mezi prvními filosofy najdeme hned i praotce geometrie. Filosofie totiž vznikala jako jakési nové myšlenkové zpracování, utřídění, strukturování vědomostí a poznatků již starších. Pro filosofii nejsou tím nejdůležitějším poznatky a vůbec současný stav vědění, i když tohoto v dané době platného stavu nemůže žádný filosof nedbat. To, co víme resp. o čem víme, je jedna věc, a jak to myšlenkově zpracujeme, to je věc druhá. Každé vědění je ovšem už jistým zpracováním čehosi, co vědění předchází, tedy jakéhosi před-vědění. Ale tytéž vědomosti, tytéž znalosti a poznatky můžeme zpracovat různým způsobem. A filosofie je především doma v tomto zpracování vědomostí a poznatků. A protože umí zpracovávat i před-vědění a před-poznatky, může někdy (spíše ovšem jen výjimečně) objevit celé nové říše skutečností, o kterých by bylo záhodno něco podstatnějšího vědět, ale co zatím zůstalo stranou etablovaného a kodifikovaného souboru znalostí (dnes tomuto souboru říkáme věda resp. vědy). Ovšem to, co takto filosofie zpracovává, a zejména v době, kdy se filosofie teprve začala formovat a ještě si dost nerozuměla, mohlo a dokonce ještě i dnes může právě sám způsob jejího myšlenkového podnikání někdy méně, někdy více, někdy dokonce dalekosáhle ovlivnit. Dříve nebo později však filosofie tuto svou situaci podrobí znovu reflexi.
(Berlín, 930225–3)