Tento text zkoumá ontologickou povahu energetických kvant v kontextu řídkých polí, jako je reliktní záření po velkém třesku. V takovém prostředí se kvanta pohybují rychlostí světla bez vzájemných interakcí, přičemž vykazují pouze známky „stárnutí“ skrze postupné prodlužování své vlnové délky. Autor se zamýšlí nad tím, zda lze kvantum jako takové považovat za uzavřený celek, vzhledem k jeho cyklicky se opakující povaze. Navrhuje alternativní pohled, podle něhož by za skutečný „celek“ měla být považována jedna jednotlivá vlna, kmit či puls. Samotný pohyb kvanta prostorem je pak interpretován jako proces rekurence, tedy neustálého opakování téže základní události. Tato úvaha zpochybňuje běžné vnímání kvantových objektů a klade důraz na periodicitu jako fundamentální prvek jejich existence v čase a prostoru.