Tento text zkoumá koncept identity v geometrii a v reálném světě prostřednictvím intencionálního aktu identifikace. V geometrii jsou ideální tvary, jako jsou čtverce či kružnice, vnímány jako jedinečné entity, dokud nejsou nahlíženy ve vzájemném vztahu, kde rozdíly ve velikosti či poloze narušují jejich absolutní shodu. Autor proto navrhuje opustit hledání statické identity a zaměřit se na proces identifikace jakožto vědomého aktu. Tento akt spočívá v prohlášení dvou různých popisů nebo časoprostorových projevů za tutéž věc. Příkladem jsou geometrické definice nebo rozpoznání stejného objektu v čase, jako je identita Jitřenky a Večernice či identifikace Slunce v astronomii. Klíčovým závěrem je, že identifikace neznamená trvalou neměnnost; identifikovat lze i dynamické události, které mají svůj počátek, průběh a konec. Tento přístup umožňuje lidskému poznání nacházet jednotu v proměnlivé realitě i v abstraktních systémech.
Identita
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 14. 3. 1993
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1993
Identita
Jiná je situace v geometrii. Tam platí, že všechny rovnostranné trojúhelníky, všechny čtverce a všechny kružnice jsou „totožné“, neboli jinými slovy: existuje jen jeden jediný rovnostranný trojúhelník, jeden jediný čtverec, jedna jediná kružnice. Má to ovšem jistá omezení: nesmíme nejen nakreslit (protože to je jenom zobrazení, znázornění), ale ani mínit dva trojúhelníky nebo dva čtverce apod. ve vzájemném vztahu, neboť pak může být jeden větší než druhý. A dokonce i tenkrát, když jsou oba opravdu stejně veliké, jsou od sebe přece jen odlišné, třeba jen svou vzájemnou vzdáleností, nemají-li prostě splývat (čímž bychom se zase dostali do trivialit). Je zřejmé, že ani touto cestou se dál nedostaneme. Nezbývá než přejít k aktu mínění resp. k intencionálnímu aktu, a tím je v našem případě identifikace. Tak např. všechny definice nějakého geometrického útvaru spočívají v tom, že se mluví o dvojím a že se toto dvojí prohlásí (a to odůvodněně) za „totéž“. Tak např. když řekneme, že geometrický útvar omezený třemi stejně dlouhými úsečkami, je rovnostranný trojúhelník, znamená to, že jsme obojí vzájemně identifikovali. Něco podobného ovšem můžeme učinit i v reálném světě věcí nebo živých bytostí. Řekneme-li, že ten pes, co tady tak bloumá kolem, tu byl už včera, provedli jsme identifikaci včerejšího a dnešního psa. Klasickým, vždy znovu uváděným příkladem je identifikace Jitřenky a Večernice. Frege uvádí rozpoznání, že nevychází každý den jiné, nové Slunce, nýbrž vždycky totéž, jako velmi významné pro rozvoj astronomie. Taková identifikace ovšem vůbec neznamená, že to, co je identifikováno, je samo „identické“ ve smyslu trvalé neměnnosti. Takto můžeme totiž identifikovat také události, které mají počátek, průběh (během kterého se proměňují) a konec.
(Berlín, 930314–2)