Text pojednává o známém Fregeho rozlišení mezi smyslem a významem. Autor vysvětluje, že zatímco různé výrazy (např. Jitřenka a Večernice) mohou mít stejný význam, tedy označovat stejný objekt, jejich smysl se liší. Fregeho terminologický návrh je konfrontován s etymologií německého slova „Bedeutung“ a českého „význam“, přičemž český termín se jeví jako vhodnější pro označení aktu reference. Dokument dále kriticky zkoumá omezení tohoto zúženého pojetí významu. V běžném jazyce se totiž významem často rozumí i celkový smysl textů, činů či událostí. Autor nastoluje otázku, zda je Fregeho restriktivní přístup funkční pro další myšlenkovou práci a zda není příliš mechanistický v tom, jak se pokouší integrovat celkový smysl z dílčích významů jednotlivých slov. Tento metodologický problém je klíčový pro pochopení vztahu mezi jazykovými znaky a jejich interpretací v širším kontextu lidského vědění a jednání.
Význam a smysl
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 14. 3. 1993
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1993
Význam a smysl
Frege navrhuje terminologickou dohodu, podle které význam a smysl budeme odlišovat následovně: význam slov „Jitřenka“ a „Večernice“ je sice táž, ale smysl je rozdílný. Mohli bychom příklady rozmnožit několika směry. „Náš milovaný Vůdce“ a „ten blbec, co včera zase žvanil“ znamená téhož člověka, ale má po čertech různý smysl. Návrh Gottloba Fregeho není ovšem zcela ve shodě s německým jazykem, neboť Be-deutung napovídá, že jde o „deuten“, a to vůbec neznamená „označovati“ – což ve skutečnosti Frege navrhuje. České slovo „význam“ je etymologicky spojeno se „znakem“ a „značiti“, proto Fregeho úmysl tu sedí lépe. Význam slova by tedy byl tím, co to slovo označuje. Ale v běžném jazykovém úzu se přec nemluví jen o významu jednotlivého slova, nýbrž také o významu celé pasáže, celého článku nebo dokonce knihy, ale také o významu nějakého činu, nějaké události, nějakého nového poznání atd. V tom případě bychom museli celý tento obor „významu slova význam“ v přísně odborné souvislosti vyřadit. To by bylo možné a nebylo by možno proti tomu principiálně nic namítat. Otázkou tu ovšem je, zda se takové zúžení ukáže být dostatečně funkční v další myšlenkové práci. Zejména půjde o to, jak onen celkový smysl můžeme integrovat z jednotlivých významů.Není to příliš „mechanistické“?
(Berlín, 930314–3)