Text se zamýšlí nad současným stavem organické chemie, která se příliš soustředí na mechanistické ovlivňování molekul zvenčí. Autor navrhuje odklon od pouhého slučování a rozlučování látek směrem k tvorbě molekulárních systémů schopných autonomního chování. Tyto systémy by měly fungovat jako senzitivní receptory reagující na vnější prostředí i selektivně vybrané molekuly. Cílem je vývoj umělých molekulárních struktur, které by na evoluční výzvy reagovaly efektivněji a rychleji než původní přírodní protoživé systémy. Klíčovou perspektivou je nalezení metod pro modelové urychlení a usměrňování vývojového procesu při zachování neustálé lidské kontroly. Tento přístup představuje cestu k vytvoření modelového života, který překonává omezení klasické chemie a otevírá nové možnosti pro technologický pokrok v oblasti biomimetiky. Důraz je kladen na bezpečnost a ovladatelnost těchto procesů, aby nedošlo k jejich nekontrolovanému šíření.
Život – umělý (modelový)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 22. 3. 1993
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1993
Život – umělý (modelový)
Nejenom v anorganické, ale stejně tak v organické chemii převládá mechanistická orientace na ovlivňování atomů a molekul zvenčí, na jejich ryze chemické sestavování, tj. slučování a naopak rozlučování atd. Zcela mimo rámec jakéhokoliv zájmu je sestrojování molekul, které by se v určitém prostředí dovedly „chovat“ způsobem, který by připomínal citlivý receptor, schopný navíc určitým způsobem reagovat (a to jak na prostředí, tak i na selektivně vybrané molekuly jiné, spíše však odlišné než stejné či podobné). Tak, jako se podařilo připravit nekovové vodiče, tak je třeba usilovat o vytvoření molekulárních systémů, které by především byly schopny rychleji a efektivněji „reagovat“ na „výzvy k trendům“ či tendencím, než to dokázaly kdysi první protoživé systémy přírodně organické. To je jediná možná perspektiva: najít způsob, jak modelově urychlit „vývojový proces“, a ovšem najít také způsob, jak jej ovlivňovat žádoucím způsobem (a přitom nepřipustit, aby se takový proces mohl vymknout trvalé kontrole).
(Berlín, 930322–2)