Tento text se zabývá obtížností definování filosofie a nezbytností rozlišení mezi autentickým filosofickým myšlením a jeho pouhou imitací. Autor zdůrazňuje, že o filosofii nelze legitimně vypovídat z vnějšku; její podstata se odhaluje až skrze samotné filosofování. Klíčovým tématem je neustálý zápas o odlišení pravé filosofie od pseudo-filosofie, což je proces připodobněný Kierkegaardovu metaforickému hadovi, jenž svléká starou kůži, do které se následně pokoušejí vklouznout imitátoři. Tato problematika se neomezuje pouze na filosofii, ale týká se obecně vztahu mezi hodnotou a pahodnotou, jak ukazuje Hermann Broch. Nebezpečí spočívá v tom, že nejvíce zavádějící jsou ty formy, které se pravdě nejvíce podobají. Závěrem text konstatuje, že legitimita a existence filosofie jsou bytostně spjaty s jejím vztahem k pravdě. Právě tento vztah je měřítkem, které umožňuje rozpoznat skutečné myšlení od prázdné rétoriky či pouhého profesionalismu.