Text se zabývá hlubokou filosofickou analýzou pojmu platnosti a zdůrazňuje nezbytnost důsledného rozlišování mezi jejími různými formami, jako jsou zákony státní, zvykové či přírodní zákonitosti. Autor se kriticky staví k rozšířenému antropocentrickému předsudku, podle něhož se kategorie platnosti vztahuje výhradně k lidskému vědomí. Argumentuje, že platnost je relevantní i pro zvířata, rostliny a dokonce i elementární „přirozené jednotky“, jako jsou atomy či elektrony, jejichž chování vykazuje určitou míru přiměřenosti vůči strukturám, kterým zatím plně nerozumíme. Platnost je v tomto pojetí chápána jako adresná výzva, která vybízí subjekt, aby překročil svou setrvačnost a využil momenty otevřenosti charakteristické pro každou situaci. Tato otevřenost neznamená prosté narušení řádu, ale spíše tvořivé využití příležitostí k jednání. Studie tak ukazuje, že veškeré trvání a setrvačnost jsou v základu postaveny na aktivním dodržování určitých platností a na neustálé proměnlivosti dění. Celkově text redefinuje platnost jako univerzální ontologickou kategorii, která formuje existenci a dynamiku všech subjektů v jejich interakci s řádem světa.
Platnost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 21. 7. 1993
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1993
Platnost
Je třeba přísně rozlišovat různé druhy platnosti. Jinak „platí“ (= jsou závazné) státní zákony, jinak zvykové právo; jinak platí (námi formulované) přírodní zákony, jinak (na našich formulacích nezávislé) přírodní zákonitosti (které se svými formulacemi přírodních zákonů jen pokoušíme vyjádřit); jinak platí bankovka nebo poštovní známka, jinak nějaký soud či výrok. Zejména však je nutno podrobit kritickému přezkoumání rozšířenou představu (spíše nezdůvodněné mínění či předsudek), že platnost se vztahuje pouze k člověku: také pro zvířata i pro rostliny jsou některé věci platné a jiné neplatné, a vůbec nezáleží na tom, zda si živé bytosti (s výjimkou člověka) tuto platnost či neplatnost nemohou „uvědomit“. Právem lze mít dokonce za to, že všechny „přirozené jednotky“ v Teilhardově smyslu, tedy např. i atomy resp. Zejména elektrony se chovají více méně přiměřeně nějakým „platnostem“, kterým zatím ještě zdaleka nerozumíme, tj. které jsme ještě nebyli schopni platně poznat a popsat či objasnit. Platnost je něco, co adresně vyzývá nějaký subjekt, aby se nechoval pouze setrvačně, nýbrž aby v určitém rozsahu vykročil ven z této setrvačnosti, překročil ji, a to nikoliv nezbytně jejím narušením, nýbrž prostě využitím některých momentů otevřenosti, jež jsou pro situace všech „subjektů“ (přirozených jednotek) charakteristické a vždy přítomné. To souvisí s tím, že veškeré setrvačnosti jsou založeny na dodržování jistých platností, tak jako jsou založeny na reakcích a tedy na dění, na proměnlivosti.
(Berlín, 930721–1.)