Textový úryvek se zabývá problematikou logu v kontextu vztahů mezi subjekty, přičemž jako východisko využívá biologickou úroveň jako propedeutickou analogii. Autor zdůrazňuje, že logos není spjat pouze s vnitřní přirozeností (fysis) jednotlivých jsoucen či událostí, ale projevuje se především v jejich intersubjektivních vazbách. Žádný organismus neexistuje izolovaně; každý je součástí sítě vztahů, které lze rozdělit na genetické (vztahy mezi generacemi) a sociální. Pojem „sociální“ je zde chápán v širokém smyslu, který přesahuje lidskou společnost a zahrnuje společenství zvířat i širší kosmické vazby, jak je navrhoval Alfred North Whitehead. Tato perspektiva umožňuje nahlížet na logos nikoli jako na izolovanou charakteristiku, ale jako na princip utvářející vztahovou strukturu reality. Práce tak zkoumá důsledky tohoto intersubjektivního pojetí logu pro filosofické myšlení a analýzu jsoucen jakožto procesů. Cílem je ukázat, že logos je neoddělitelný od kontextu vztahů, do nichž je každé jsoucno od svého počátku vrženo.
Logos ve vztazích mezi subjekty
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 24. 10. 1993
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1993
Logos ve vztazích mezi subjekty
V jakési předběžné podobě můžeme problém LOGU v dějinách a specielně v dějinách filosofického myšlení tématizovat už na biologické úrovni.
A jestliže si to nyní připomínáme, nemá to být pokus o redukci dějinného LOGU na LOGOS vitální, „biologický“, ani pokus o výklad vyššího z nižšího, nýbrž pouze o propedeutickou demonstraci určitého analogického schematu, dovolující jisté upřesnění pro další práci. Když jsem přede dvěma roky mluvil (na FF) o LOGU pravých jsoucen, tj. pravých událostí, soustředil jsem se především na LOGOS těsně spjatý s FYSIS příslušných jsoucen/událostí. To byla ovšem nepochybná simplifikace. Žádný organismus, dokonce ani ten nejjednodušší či nejprimitivnější, nežije izolovaně od jiných organismů, ale je zapojen do jisté intersubjektní sítě vztahů k jiným organismům, a to ve dvojím rozdílném směru. Především je každá živá bytost potomkem jiné, dokonce obvykle dvou jiných živých bytostí (parentálních, rodičovských), a sama se obvykle zase podílí na zrodu dalších takových bytostí (filiálních, dceřiných, resp. synovských). To jsou vazby genetické, vedle nichž tu je často daleko komplikovanější kontextura vztahů, které bychom mohli nazvat sociálními, pokud nebudeme chtít tento termín vyhradit vztahům pouze lidským. To by však nebylo dost zdůvodněno, neboť je už dlouho běžné i u nižších organismů mluvit o societách, a to nejen v případě smeček, stád, mravenišť a brtí či úlů apod. (a procesuální filosofové, navazující na myšlenky Whiteheadovy, mluví dokonce o sociálních vazbách v generálně kosmickém smyslu, tedy např. i u molekul a atomů). Jaké to má důsledky pro naše aktuální zkoumání?
(Praha, 931024–1.)