Text se zabývá problematikou vymezení a pochopení pojmu pravdy v kontextu evropského myšlení. Autor upozorňuje na to, že pod tímto slovem se mohou skrývat značně odlišné skutečnosti, což je dáno především existencí dvou hlavních myšlenkových tradic – řecké a židovské. Tyto tradice se v průběhu uplynulých dvou a půl tisíciletí navzájem ovlivňovaly, mísily a propojovaly, zejména díky úsilí křesťanských myslitelů o jejich syntézu. Hlavním argumentem textu je, že pro skutečné porozumění podstatě pravdy nestačí pouhý vnější popis historického vývoje nebo filosofických koncepcí. K hlubokému pochopení je nezbytná osobní angažovanost badatele, který se musí aktivně rozhodnout pro určitou interpretaci a zaujmout k problému jasné stanovisko. Pravda tedy není jen objektem teoretického zkoumání, ale vyžaduje od člověka volbu a vnitřní postoj v rámci komplexního dědictví západní civilizace, v němž se střetávají různé ontologické a etické přístupy.