Tento text rozebírá Rádlovo pojetí ideje, jak je představeno v jeho díle Útěcha z filosofie. Autor využívá Rádlových metafor o bílých ptácích a loupežníkovi k ilustraci vztahu mezi viditelným světem a neviditelným světem idejí. Rádl zdůrazňuje, že ačkoliv se věci jeví jako produkt hmotných procesů, například líhnutí ptáků v rákosí, jejich pravý původ a smysl tkví v nehmotné sféře. Živá bytost je podle Rádla neviditelná a nehmotná, podobně jako Platónova idea, a její fyzické projevy jsou pouze nástroji, které jí slouží. Text poukazuje na to, že život, zahrnující vitální i morální rozměr, vyžaduje vládu nad hmotou a energií, i když sám o sobě hmotné povahy není. Rádl tak propojuje biologickou existenci s metafyzickým řádem a zdůrazňuje nutnost dešifrovat vnitřní principy, které formují skutečnost a dávají jí směr.
Emanuel Rádl – idea
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 29. 12. 1993
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1993
Emanuel Rádl – idea
Na závěr své Útěchy uvádí Rádl své „dva obrázky ideje, vzpomínaje na Platóna“ (s. 91). V prvním ukazuje, že ony krásné bílé ptáky-ideje posílá na svět ve skutečnosti „královna všech bílých ptáků“ (a lidé to dokonce trochu tuší, neboť v nich vidí „jakoby pozdrav z lepšího světa“), ačkoliv z hlediska věcného (pragmatického), zejména z hlediska majitele, se tito ptáci „narodili v rákosí jeho jezera“ a tam se také „pasou“, a proto je považuje za „své ptáky“, jimiž se může svým hostům „pochlubit“. – Bílé ptáky je tedy vidět, ale to, že přicházejí od královny všech bílých ptáků, na nich vidět není. Naopak, každý se může přesvědčit, že snášejí do hnízda svá vejce a po jejich vysezení se starají o svá mláďata, až vyrostou v dospělé bílé ptáky. Každý bílý pták je ovšem zvláštní, jedinečný, nový. Rádl jinde praví, že nevíme, odkud pocházejí nové věci. A v druhém obrázku (o známém loupežníkovi) to vyjadřuje tak, že idea je to, co mělo (v dané situaci) loupežníka napadnout, ale co jej možná ani nenapadlo. Kdybychom to zpětně aplikovali na bílé ptáky, museli bychom říci, že „bílý pták“ je především idea, která má „napadnout“ snesené vejce resp. zárodek, který je ve vejci, a pokud mu nenapadne, žádný nový pták se nezrodí. A když mu napadne, nastane nezbytnost nějak navázat na danou situaci, která je zajisté dána také vhodností biotopu, ale zejména souborem genetických informací, které je ovšem třeba dešifrovat a podle nich se nadále chovat, až je zárodek připraven se vyklubat ze skořápky a pod ochranou rodičů se poprvé vydat na jezero. Nejdůležitější tu je právě to, co není vidět: v druhé kapitole )o živých bytostech) říká Rádl, že „živá bytost je neviditelná a nehmotná jako Platónova idea“, zatímco její „části a úkony“, které viditelné jsou, jí jen „slouží“. Ačkoliv tedy živé bytosti „jsou nehmotné a pouhým smyslům nepřístupné“, „mohou žít a provádět své úkoly (na zemi) pouze ve hmotě a v síle; bez vlády nad hmotou a nad energií, které jsou částí tohoto viditelného světa, života není“. „Život (vitálnost a morálnost“ není hmotný, ale bez hmoty na tomto světě nevládne.“ (s. 31)
(Písek, 931229–1)