Tento odborný text se věnuje hlubšímu filosofickému zkoumání vztahu mezi subjektem a objektivní skutečností. Subjekt je zde definován jako každé „pravé jsoucno“, neboli vnitřně sjednocená „pravá událost“, která disponuje konkrétním a konečným časoprostorovým rozměrem, ohraničeným počátkem, koncem a prostorovou bariérou. Autor rozvíjí tezi, že každá pravá událost musí aktivně vytvářet a neustále přetvářet svůj vlastní subjekt, aby dosáhla plné identity se sebou samou a stala se skutečnou událostí. Mezi subjektem a událostí existuje neodstranitelná vzájemná závislost: subjekt nemůže existovat bez příslušné události a událost se nemůže odehrát bez svého subjektu. Skutečné dění je striktně odlišeno od „pseudo-dění“, které postrádá vnitřní logos a aktivitu. Pravá skutečnost je tedy podmíněna konkrétním činem či aktivitou subjektu. Text tak přináší zásadní ontologický vhled do povahy událostného bytí a zdůrazňuje, že realita není pouhým mechanickým přeskupováním prvků, ale výsledkem tvůrčí aktivity, která zakládá smysl jsoucna.
Subjekt a skutečnost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 8. 3. 2017
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2017
Subjekt a skutečnost
Jako „subjekt“ budeme označovat (jmenovat) každé „pravé jsoucno“, tj. každou „pravou událost“, která je vnitřně sjednocena v celek, mající jistý (konečný) rozměr v čase i v prostoru a navenek časově ohraničený počátkem a koncem, prostorově vnějšně ohraničený více nebo méně prostupnou bariérou. Ovšem vzhledem k tomu, že každé pravé jsoucno je principiálně událostí (pravou, tj. vnitřně sjednocenou událostí), musíme zároveň pamatovat, že to je vlastně událost, která si svůj subjekt musí vytvořit a stále přetvářet, aby se sama mohla stát subjektem (a tedy ztotožnit se ním a tím sama se sebou), tedy aby se mohla stát vskutku pravou událostí. Zároveň platí, že subjekt se může stávat subjektem pouze jako subjekt určité (pravé) události, takže subjekt nemůže mít žádnou jsoucnost bez příslušné událostí, stejně jako se událost (pravá) nemůže dít jako skutečná událost bez svého subjektu. Skutečné dění musí být proto událostným děním, zatímco jinak zůstává jen jakýmsi pseudo-děním, které sice může být ,skutečné‘, ale je jen jakýmsi přesunováním či přesýpáním nějakých svých prvků, které nemá žádný svůj smysl (logos); což ovšem znamená, že to vpravdě není žádná skutečnost, neboť není (nebyla) založena žádným ,skutkem‘, činem, žádnou aktivitou. O každé aktivitě (akci) platí, že je aktivitou (akcí) nějakého subjektu, a svůj subjekt si může vytvořit jen pravá událost.
(Písek, 170308-1.)