Tento text se zabývá ontologickým vztahem mezi pojmy smysl, čas a celek v kontextu lidského jednání. Autor argumentuje, že smysl není statickou entitou, nýbrž dynamickým procesem, který je bytostně spjat s plynutím času. Smysl může být pouze aktivně uskutečňován, zakládán či ztrácen prostřednictvím konkrétní aktivity a pohybu. Klíčovým rysem smyslu je jeho neoddělitelnost od časovosti a příslušnosti k širším celkům, což znamená, že smysl nelze vnímat izolovaně od časového kontinua. Text zdůrazňuje, že smysl náleží výhradně pohybu, a to pohybu v jeho celistvosti – zahrnujícímu nejen aktuální přítomnost, ale i minulost a budoucí směřování toho, co má být vykonáno. To, co postrádá pohyb a zůstává neměnné, nemůže podle autora vykazovat žádný smysl. Smysl je tedy chápán jako konkretizovaná aktivita, která vyžaduje neustálé naplňování v rámci časového horizontu. Tato úvaha propojuje fenomenologické nahlédnutí času s metafyzikou celku, přičemž aktivitu ustavuje jako nezbytnou podmínku pro existenci jakéhokoli smysluplného dění.
Smysl a celek
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 24. 6. 2017
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2017
Smysl a celek
Všude, kde jde nějak o smysl, záleží všechno na příslušném čase; smysl může být jen aktivně uskutečňován (to znamená zakládán i prosazován nebo naopak ztrácen, tedy ,konkretizován‘), a to v čase (časově), tj. především v jednání, v aktivitě (nebo nedostatku aktivity), jejich prostřednictvím. Smysl nikdy nemůže být zbavován (ani zbaven) své časovosti, tj. své spjatosti s celkovostí a celky. Jinak tedy platí: smysl může mít jen pohyb, a to pohyb celý, tedy nejen ten, který můžeme označit jako aktuální, ale spolu s tím, který už byl vykonán, i s tím, který vykonán teprve musí (resp. má) být. Co se nemění, co není nijak v pohybu, nemá a nemůže mít „smysl“.
(Písek, 170624-1.)