Tento text se zabývá filosofickým pojetím rheologie a zpochybňuje běžné chápání toku jako pohybu neměnného substrátu. Autor vychází z Hérakleitovy myšlenky, že vše plyne, a poukazuje na vnitřní rozpor v tradičním pojetí, které předpokládá, že téci může pouze „něco“, co samo zůstává v průběhu děje stejné. Text kriticky zkoumá představu nositele toku a klade otázku, zda je možné uvažovat o tečení bez pevného základu či subjektu. Jako východisko z tohoto problému navrhuje autor hypostazi nejmenších jednotek dění, v nichž se stírá rozdíl mezi tím, co plyne, a samotným procesem plynutí. Tato úvaha vede k radikálnímu přehodnocení ontologie pohybu a změny, kde se tečení stává primární skutečností, nikoliv pouhou vlastností látek. Práce tak otevírá prostor pro hlubší pochopení dynamické povahy reality, která se obejde bez potřeby statických nositelů.
Rheologie
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 18. 7. 2017
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2017
Rheologie
Obvykle se o „rheologii“ mluví v souvislosti s tekutými materiály, především tekutinami. Odkaz na Hérakleita často nebývá ani zmíněn, ačkoli v tom je právě skryt základní problém. Když je totiž řeč o toku, tečení, má se vždy za samozřejmé, že téci může jen „něco“, a dále že to, co teče, zůstává v průběhu tečení „tímtéž“, tedy že se nemění, že tedy vlastně samo není tekoucí. (Analogicky Rádl zmiňuje, jak „to, co se vyvíjí, se vlastně nevyvíjí.) Pokud by ovšem platilo Hérakleitovo slovo, že teče opravdu všechno, bylo by zapotřebí překontrolovat některé zdánlivé samozřejmosti, s nimiž je naše představa (a chápání) toku a tečení spojena, především to, že téci může jen něco, co je jakoby až pod tím tečením, tedy jakoby jeho „nositelerm“, jeho „substrátem“. Ve skutečnosti musíme vzít vážně, že „tečení“ nemusí probíhat vždy stejným tempem, že některá „tečení“ mohou být rychlejší než jiná, přičemž vlastní problém nám zůstává: jak je možné tečení bez substrátu, tečení „ničeho“, ne-jsoucího beze změny v základu, „na počátku“. Zdá se, že jediným způsobem řešení je předpoklad (hypostaze) nejmenších kousků dění (tečení), kde rozlišení toho, „co“ teče, od tečení samotného ztrácí smysl (a opodstatnění).
(Písek, 170718-1.)