Text se zabývá filosofickým vymezením pojmů jsoucna a možnosti. Autor upozorňuje, že chápání toho, co považujeme za „jsoucí“, je do značné míry závislé na konvenci. Do kategorie jsoucího běžně řadíme minulost, pokud po ní zůstaly stopy umožňující její rekonstrukci, přestože již není aktuální. Naproti tomu budoucí události za skutečné nepovažujeme, i když je s vysokou pravděpodobností očekáváme. Zásadní rozlišení autor spatřuje v pojetí možností. Rozlišuje mezi možnostmi skutečnými, které lze v určitém smyslu považovat za „jsoucí“, a možnostmi pouze myšlenými, které jsou za daných okolností neskutečné. Text tak otevírá otázku ontologického statusu potenciálních skutečností a hranic mezi tím, co je, a tím, co by mohlo být. Celkově esej zkoumá podmínky, za nichž můžeme o budoucím či minulém vypovídat jako o součásti reality, a zdůrazňuje roli stop pro minulost a reálnost pro budoucí možnosti.
Jsoucí a možné
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 5. 9. 2017
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2017
Jsoucí a možné
Je do jisté míry věcí konvence, o čem všem budeme ochotni vyslovit, že je „jsoucí“. Běžně považujeme za „jsoucí“ i to, co se už stalo a náleží do minulosti – spokojíme se s tím, že to kdysi jsoucí opravdu bylo. Jinak by totiž neměli historici o čem bádat. Ovšem podmínkou bádání o tom, co se už stalo minulostí, čili co pominulo a teď už není, je, že po tom byvším či bylém zůstaly nějaké stopy, tj. že po tom něco zůstalo, z čeho potom můžeme někdy úspěšně, ale jindy velmi obtížně a jen částečně, rekonstruovat, jaké to bylo, když to bylo aktuálně jsoucí, tedy když s to skutečně odehrávalo. Docela jinak se to má s tím, k čemu ještě nedošlo, co se ještě nestalo a co můžeme pouze očekávat. Rozhodně není jistě zvykem o něčem takovém říci, že to je skutečné, a to ani tenkrát, když si můžeme být takřka jisti, že k tomu dojde a že to nastane. V takovém případě mluvíme pouze o možnostech – a kupodivu někdy ještě odlišujeme od sebe možnosti skutečné a možnosti neskutečné, jen v myšlení za možné považované, ovšem jen za jiných okolností. Takže potom rozlišujeme možnosti skutečné, tedy „jsoucí“, a možnosti jen myšlené, tedy nejsoucí, za daných okolností neskutečné. V tomto smyslu pak opravdu můžeme o některých možnostech říci, že „jsou“, tedy že „jsou jsoucí“, tj. že to jsou opravdové, skutečné možnosti.
(Písek, 170905-1.)