Text se zabývá povahou dění a jeho vnitřní kontinuitou, která přesahuje pouhou následnost změn či výměnu stavů. Autor rozlišuje mezi kontinuitou zdánlivou, často spojenou se setrvačností na nižších úrovních, a kontinuitou skutečnou, která je aktivně utvářena. Tato kontinuita není v dění přítomna automaticky, ale je založena na aktivitě dílčích událostí a jejich subjektů. Ústřední myšlenkou je, že integrita a soudržnost dění musí být garantována aktivně a subjektivně, nikoliv pouze předmětně. V základu každého dění tak stojí nepředmětná aktivita, která zajišťuje integritu celku tam, kde by pouhá setrvačnost nestačila. Filosofická úvaha tak směřuje k pochopení subjektu jakožto garanta kontinuity v čase, přičemž odmítá představu integrity jako něčeho předem daného či statického. Kontinuita je procesem neustálého zajišťování jednoty skrze aktivní vztah k událostem, což umožňuje překonat rozpad dění do izolovaných momentů.