Tento text se zabývá ontologickým rozlišením mezi dvěma typy dění: vnějšími změnami uspořádání složek a vnitřně integrovanými událostmi. Autor definuje vnější změny, jako je například sesuv svahu nebo vysypání nákladu, jako „nepravé události“. Tyto procesy postrádají vnitřní jednotu a jsou integrovány jako celistvé události pouze skrze perspektivu vnějšího pozorovatele nebo vliv okolního prostředí. Přestože jsou označovány jako nepravé, autor varuje před jejich podceňováním; v kontextu vesmíru mají nezastupitelný význam a jsou primárním cílem vědecké kvantifikace založené na setrvačnosti. Protipólem jsou „pravé události“, které se vyznačují autentickou aktivitou, vnitřní integritou a schopností generovat radikální novost. Text tak nabízí hlubší vhled do povahy událostné struktury světa, přičemž zdůrazňuje rozdíl mezi pouhým mechanickým přeskupováním prvků a procesy, které nesou vlastní vnitřní význam a aktivní tvořivost. Toto rozlišení je zásadní pro pochopení toho, jak vnímáme změnu a kontinuitu v čase.
Události a dění
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 27. 9. 2017
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2017
Události a dění
Dění můžeme rozlišovat jako dvojího typu: buď jde změny sestavy složek, jak se jeví vnějšímu pozorovateli, nebo o změny vnitroudálostné, tedy takové, které jsou vnitřně integrovány v událost jakožto celek. Vnější změny sestav věcí a předmětů (např. vysypání cihel z nákladního vozu na hromadu, nebo sesuv podmáčeného svahu po velkém lijáku atp.) mohou být vnímány také jako události, ale musíme je považovat za události nepravé, protože jsou jako „události“ integrovány jen zvenčí, tedy např. pozorovatelem (ale někdy i okolními nepravými i pravými událostmi, které na ně rovněž reagují, a ovšem zejména aktivními činiteli). Myslím, že je zřejmé, že tzv. nepravé události nelze v žádném případě považovat za „neudálosti“ či „pseudoudálosti“ – role nepravých událostí je ve světě (a zejména ve Vesmíru) tak významná, že by to byl prostě nesmysl. Všechny kvantifikace jsou vlastně orientovány právě na nepravé události, zatímco tam, kde jde o události pravé, můžeme sledovat nikoliv už jen setrvačnosti, nýbrž skutečnou aktivitu a zrod novostí.
(Praha, 170927-2.)