Tento text kriticky reflektuje terminologické uchopení času v současné filosofické diskuzi, konkrétně v reakci na práci Yitzhaka Melameda o Hegelovi, Spinozovi a McTaggartovi. Hlavním argumentem je nevhodnost používání pojmu „realita“ ve spojení s časem. Autor zdůrazňuje etymologický původ slova „realita“, který odkazuje k latinskému „res“, tedy „věc“. Jelikož čas není věcí, nýbrž zjevnou „ne-věcí“, označení jeho povahy za realitu je zavádějící a svědčí o nedostatečné kontrole pojmů u současných autorů. Místo toho text navrhuje termíny jako „skutečnost“ či „opravdovost“. Čas a jeho proměny nejsou pouhým zdáním, nýbrž se dějí „vskutku“, což vyžaduje přesnější lingvistické vymezení, které lépe vystihuje ontologickou povahu časovosti mimo rámec věcnosti. Tato úvaha apeluje na hlubší preciznost v práci s filosofickým jazykem a odmítá povrchní přebírání vžitých, avšak nevhodných sousloví v rámci bádání o povaze časového dění.
Čas – jeho „realita“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 12. 11. 2017
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2017
Čas – jeho „realita“
Academia Edu ve svém týdenním zpravodajství uvádí práci Yitzhaka Melameda, jejíž název zní „Hegel, Spinoza a McTaggart on the Reality of Time“. Text lze uvést jen jako další doklad toho, jak ani současní autoři nekontrolují dostatečně nejen myšlenky („pojmy“), ale ani sama slova, s nimiž pracují. Slovo „realita“ znamená přece něco jako „věcnost“ či „věcovost“ – latinské „res“ znamená „věc“. To musí přece napadnout každého, kdo se s tím souslovím „realita času“ setká (alespoň co do běžné vzdělanosti dnešního Evropana). Čas není žádná „věc“, ale je to docela zřejmě „ne-věc“. Slovo „realita“ se proto pro čas vůbec nehodí. Jde o to, že čas a časové proměny nejsou jenom naším zdáním, ale že k nim dochází „skutečně“, tj. opravdu neboli vskutku.
(Písek, 171112-1.)