Text zkoumá filosofické pojetí času jako „ne-předmětu“. Autor vychází z etymologického rozboru slova „předmět“, které chápe jako něco „před-meteného“, co se nám však nikdy neukazuje v celé své úplnosti, nýbrž vždy pouze z určité perspektivy. Ústředním problémem je otázka, jakým způsobem se nám vyjevuje samotný čas. Autor argumentuje, že čas se nám v podstatě vůbec neukazuje jako samostatná entita. To, co vnímáme, je vždy omezeno na přítomný okamžik, tedy na to, co je „zde a nyní“ (hic et nunc). Tento fenomén však není časem v pravém slova smyslu, ale spíše něčím, co se v čase ukazuje. Čas se nám tedy paradoxně jeví pouze prostřednictvím toho, co časem není, tedy jako „ne-čas“. Studie tak kriticky reflektuje limity lidského vnímání a ontologický status času, který uniká přímé předmětné zkušenosti a zůstává skryt za jednotlivými časovými jevy.
Čas jako ne-předmět
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 15. 11. 2017
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2017
Čas jako ne-předmět
Slovo „předmět“ samo poukazuje na „před-mítání“, tedy na to „před-metené“. Nic, tj. žádná skutečnost není „před“ nás „předmetena“ celá (bez ohledu na to, zda jde vskutku o celek nebo o multiplicitu, tedy „hromadu“), tj vždycky ji jakoby „máme před sebou“ jen zčásti, tedy je jako to, co se nám ukazuje právě jen z toho hlediska (z té perspektivy), odkud k ní přistupujeme. A tady se před námi objevuje základní problém: jak se nám vlastně ukazuje „čas“? Zdá se, že „čas“ se nám doopravdy vůbec neukazuje, resp. ukazuje se nám vždycky pouze jako něco, co „je“ zde a nyní, hic et nunc. Ale to, co je zde a nyní, není doopravdy čas, nýbrž vždycky jen něco, co se nám ukazuje zde a nyní, tedy něco jiného než „čas“, tedy co není čas, čili jako non-čas, ne-čas.
(Písek, 171115-1.)