Text se zabývá ontologickým rozlišením mezi subjektem a objektem se zvláštním zřetelem k pojmu celku a jeho integrity. Objekt je definován jako cokoli, k čemu směřuje lidská pozornost, avšak ne každý objekt představuje skutečný celek; je nutné rozlišovat mezi organickou celostností a pouhým nahromaděním prvků. Klíčová teze spočívá v tom, že aby mohl být objekt považován za subjekt, musí vykazovat specifický časový počátek, jenž není plně odvoditelný z předchozích kauzálních řetězců. Autor argumentuje pro potřebu kritického omezení deterministického chápání kauzality v kontextu subjektivity. Zatímco jednotlivé komponenty celku mohou mít své precedenty, samotný ustavující počátek celku jako takového zůstává autonomní. Úvaha tak směřuje k definování subjektu skrze jeho schopnost nového počátku a vnitřní jednoty, která přesahuje pouhý součet částí a lineární příčinnost, čímž dává subjektu jedinečné postavení v rámci reality.
Subjekt a objekt
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 4. 8. 2016
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2016
Subjekt a objekt
Objektem se může stát cokoli, na co upřeme svou pozornost jako právě na „to“. Ne každý „objekt“ je však celkem, takže musíme být schopni uvažovat o celcích a jejich celostnosti (integritě), a to na rozdíl od pouhých „hromad“. Abychom mohli nějakou skutečnost (kterou uvažujeme jako „objekt“ a jsme na ni takto zaměřeni) považovat navíc za „subjekt“, musíme připustit, že má mimo jiné nějaký počátek v čase, který není odvoditelný ze žádné předchozí ,skutečnosti‘ (danosti), tj. musíme kriticky omezit své chápání kauzality. Nejrůznější složky či součásti celku mohou odvozovat svůj původ od nějakých precedencií, ale právě to rozhodně neplatí pro onen nezbytný „počátek“ celku.
(Písek, 160804-2.)