Tento text se zabývá ontologickou povahou celků a rozlišuje mezi pravými celky, hromadami a specifickými strukturami, které autor označuje jako society nebo společenství celků. Hlavní tezí je, že celkovost není výhradní vlastností jednotlivých organismů, jako jsou stromy či zvířata, ale hraje klíčovou roli i v širších ekosystémech, například v lese či na louce. Tyto útvary nelze považovat za pravé celky v přísném smyslu, ale zároveň nejsou ani pouhým náhodným nahromaděním prvků. Autor zdůrazňuje dynamickou povahu těchto struktur, které definuje jako biotopy s proměnlivými hranicemi. Ačkoliv se nejedná o události v klasickém smyslu, vykazují tyto celky určité formy dění, které přesahují pouhou mechanickou hybnost, jakou vidíme u lavin či tekoucí vody. Text tak nastiňuje potřebu nové terminologie pro pochopení reality, která stojí mezi individuálním celkem a prostou hromadou, přičemž odmítá redukci těchto složitých systémů na zdánlivé jevy.
Celky a pseudocelky
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 7. 8. 2016
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2016
Celky a pseudocelky
Když budeme zkoumat povahu celků a celkovosti, musíme si především uvědomit, že celkovost není vlastností jen pravých celků, ale že je velmi důležitá také (a zejména) pro society celků (jejich společenství, jejich spolu-bytí). Rozhodně tu nejde o pouze dvojí možnost, totiž o to, zda je nějaká skutečnost pravým celkem, anebo zda je pouhou hromadou. Každý strom, každá rostlina, každé zvíře nebo pták jsou „pravými celky“, zatímco třeba les nebo lužina nemohou být chápány ani jako celek, ani jako pouhé nahromadění stromů, rostlin, zvířat, ptáků apod. Označit určitou lokalitu lze sice hrubým způsobem tak, že stanovíme její hranice, ale jakmile ji budeme považovat a chápat jako biotop, zjistíme, že se ty hranice vlastně v čase mohou dost měnit, zvětšovat nebo zmenšovat (a uvnitř dokonce komplikovat nebo naopak chudnou, zjednodušovat se), a zejména ovšem že tu musíme náležitě vzít na vědomí, že jde vlastně také o jakési dění (tedy nikoli pouhé místo, locus), i když nikoli přísně vzato událostné, nýbrž – pomůžeme si prozatím je tím nic víc neříkajícím popřením – o jakési zdánlivé dění či přesněji pseudodění (ani jeden termín ovšem nevyhovuje, neboť jde o skutečnost a nikoliv o zdání). Takže vůbec nejde jen o nějakou „hromadu v pohybu“, jako je třeba pád laviny nebo vůbec tečení nebo pád vody apod.
(Písek, 160807-1.)