Text kriticky rozebírá běžné rčení, že pravda zůstává pravdou, i kdyby ji vyslovil sám ďábel. Autor tento postoj označuje za nebezpečný omyl a rozlišuje mezi pravdou jakožto nepředmětnou normou a pravdou jako konkrétní, formulovanou výpovědí. Zatímco pravda jako ideální norma je nezávislá na mluvčím, vyslovená pravda se v rukou manipulátora může stát zbraní či nástrojem zrady. Autor zdůrazňuje, že s pravdou lze nakládat se zlými úmysly, což její faktickou správnost proměňuje v morální lež. Klíčovým motivem je etický rozměr pravdivosti, kdy nestačí pouze konstatovat fakta, ale je nutné brát v úvahu kontext a účel sdělení. Text varuje před zneužitím pravdivých informací k nekalým cílům, čímž se zpochybňuje čistě formální chápání pravdy. Celkově esej vybízí k hlubšímu zamyšlení nad odpovědností mluvčího za vyřčené slovo a nad rozdílem mezi pravdou a jejím účelovým použitím v lidské komunikaci.
Pravda a „pravditi“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 21. 2. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Pravda a „pravditi“
Četl jsem nedávno (v jedné diskusi) zase větu, kterou jsem ovšem slyšel už mnohokrát: pravda prý „zůstává pravdou, i kdyby to vyslovil sám ďábel“. To je pochopitelně nejen nevinný omyl, ale především nebezpečná lež. Pravda je totiž skutečně nezávislá na tom, kdo na ní pracuje, kdo s ní manipuluje, třeba i kdo s ní někoho mlátí po hlavě. Ale to není „pravda“ ve smyslu výpovědi, formulace, slovního vyjádření, nýbrž je to norma každé výpovědi, formulace nebo vyjádření. A je hned třeba dodat, je to norma nepředmětná, tedy pravda ještě nevyslovená, neformulovaná, slovy nevyjádřená. – A pak tu je samozřejmě ještě něco jiného, možná ještě významnějšího. Proč by takový ďábel vyslovoval pravdu? Co by z toho měl? Čeho tak ďábelského by tím chtěl dosáhnout? A jsme u věci samé: vyslovená pravda je jako zbraň nebo třeba jen nůž. Ve vazbě jsme nesměli u sebe mít nůž, dokonce ani jen jídelní (a tupý); nůžky (mizerné) nám jen na chvíli zapůjčili a přitom jsme museli zůstat pod dozorem. S „pravdami“ lze i velmi nebezpečně manipulovat; ale není to „podle pravdy“, není to „to pravé“, ale je to „proti pravdě“. S „pravdou“ lze zacházet s velmi špatnými úmysly, a takové zneužití dělá z pravdy lež. Ano, pravda je vždycky pravda, ale „pravdivá výpověď“ se může stát i zradou!
(Písek, 150221-1.)