Tento text se věnuje hluboké ontologické reflexi vztahu mezi pojmem subjektu a konceptem „obklopujícího“ (Umgreifendes), který do filosofického diskurzu vnesl Karl Jaspers. Autor podrobuje kritickému zkoumání etymologický původ slova subjekt, jenž naznačuje směr dolů („pod“), a staví jej do protikladu k řeckému pojmu períechein, vyjadřujícímu obklopování či objímání. Jádrem argumentace je teze, že subjekt je třeba chápat jako výtvor či specifické ustavení jsoucna-události. Z tohoto pohledu musí být kvalita obklopování vlastní události již v jejím základu, tedy dříve, než se konstituuje její subjektnost. Text však zároveň zdůrazňuje, že jakmile si událost svůj subjekt ustaví, stává se tento subjekt nezbytným prvkem pro udržení její integrity a kontinuity. Podíl na integritě tak přímo odkazuje k celostnosti, která je s principem obklopování nerozlučně spjata. Úvaha přináší cenný podnět k pochopení hierarchie filosofických kategorií v rámci procesuálního myšlení, kde integrita celku závisí na dialektice mezi základním horizontem a ustavujícím se subjektem.