Tento filosofický text se zabývá ontologickým vymezením subjektu ve vztahu k jeho schopnosti konat. Autor argumentuje, že pojem subjektu je nutné rozšířit na všechny instance, u nichž lze předpokládat skutečnou aktivitu přesahující rámec pouhé mechanické setrvačnosti. Za opravdovou akci je považováno takové dění, které není pouhým následkem předchozích příčin, ale obsahuje prvek novosti, jejímž jediným zdrojem je právě subjekt. Tímto přístupem se text vymezuje proti přísnému kauzalismu; veškeré formy vnějšího vlivu jsou zde nahlíženy jako reakce subjektu, které jsou v podstatě autonomními akcemi. Hlavní teze spočívá v tom, že subjekt je původcem každého opravdového dění. Závěrem autor nastiňuje fundamentální, dosud nevyřešený problém: původ akční síly či "mohoucnosti" subjektu. Text vybízí k hlubšímu zamyšlení nad tím, jak je možné, že subjekt disponuje schopností iniciovat akci, která není determinována předchozím stavem světa, a kde se bere jeho inherentní akceschopnost k vyvolání změny nezávisle na kauzálních řetězcích.