Tento text se zabývá vztahem mezi složitostí systémů a pravděpodobností jejich opakovaného výskytu. Autor uvádí, že s rostoucí komplexností klesá šance na spontánní vznik identického systému, což v biologii řeší mechanismus rozmnožování. Nicméně určité analogie nacházíme i u neživých soustav, jako jsou hvězdy a galaxie. Text kriticky reflektuje vědeckou tendenci upřednostňovat podobnosti a klasifikaci do rodů či druhů na úkor jedinečnosti, kterou naopak tradičně zachycuje umění. Přestože v praktickém životě často tíhneme k nivelizaci a třídění, skutečný lidský život je založen na osobních vztazích k jedinečným bytostem a předmětům. Autor zdůrazňuje, že jedinečnost není jen výsadou uměleckého vyjádření, ale základním aspektem naší existence, který vědecké škatulkování často opomíjí. Pochopení duality mezi obecným řádem a neopakovatelnou jedinečností je naprosto klíčové pro vnímání reality v její celistvosti, od astronomických měřítek až po hluboké intimní mezilidské vazby a prožitky každodennosti.
Jedinečnosti a „rody“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 6. 9. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Jedinečnosti a „rody“
Se stoupáním komplikovanosti (složitosti) „systému“ (soustavy, event. organismu) klesá pravděpodobnost samostatného vzniku systému stejného nebo hodně podobného. Jestliže někde shledáme porušení tohoto pravidla, musíme se tázat po zdroji této „poruchy“. V případě živých organismů to je vynález rozmnožování, tj. reduplikace resp. multiplikace něčeho velmi složitého, jehož samostatný nový vznik by jinak byl zcela nepravděpodobný, ne-li nemožný. Jisté analogie však nacházíme i v takových případech, kdy zjevně o živé bytosti nejde, např. ve vývoji hvězd a hvězdných soustav. Všude, kde nám je k dispozici přímé pozorování, nacházíme jednak jisté podobnosti (které nám dovolují skutečnosti klasifikovat, řadit do druhů, rodů, tříd atd.), jednak nepochybné rysy nejen zvláštností, ale přímo jedinečností. Pod vlivem tradice si všímáme přednostně oněch podobností, protože nám to umožňuje či dovoluje „vědecké“ zpracování materiálu, zatímco uměleckým snahám necháváme postižení jedinečností. V praktickém denním životě se zdá převažovat tendence k třídění a k nivelizování v rámci tříd, ale náš opravdový, skutečný život se neobejde bez osobních vztahů k jedinečným osobám (ale někdy i k „subjektivně“ jedinečným věcem, spjatým s osobami).
(Písek, 150906-2.)