Tento text kriticky zkoumá filosofický pojem „možnost“ a jeho tradiční aristotelské pojetí (in potentia). Autor argumentuje, že stávající chápání možnosti je vnitřně rozporné a nedostatečné pro vysvětlení vzniku skutečně nových jevů v dějinách i přírodě. Pokud by se uskutečňovalo pouze to, co je již předem dané jako možnost v rámci minulosti, nemohl by vzniknout život ani lidstvo v celé své rozmanitosti. Text se zaměřuje na ontologický původ „nového“ – něčeho, co nelze odvodit z předchozího stavu světa. Autor navrhuje, že možnosti nejsou vnitrosvětská jsoucna čekající na realizaci, ani vnější síly, ale jsou spíše úzce spjaty s aktivitou subjektů. Subjekty skrze svou nepředmětnou stránku možnosti nejen uskutečňují, ale přímo vytvářejí, otevírají a vynalézají. To vede k nutnosti zásadní reinterpretace pojmu možnosti směrem k dynamičtějšímu a tvůrčímu pojetí, které překonává klasické metafyzické limity a uznává svobodu a aktivní roli subjektu v procesu utváření světa.