Tento text analyzuje ontologickou a fenomenologickou povahu prožívání a prožitku. Autor definuje prožívání jako hluboký vztah živého subjektu k jeho vlastnímu subjektnímu dění, přičemž u člověka jde o specifickou formu sebeuvědomování. Kritizuje běžné zaměňování subjektního dění za čistě subjektivní a odmítá redukci prožívání na pouhé uvědomování si duševních procesů. Prožívání je představeno jako komplexní proces, který zahrnuje kognitivní složky a vede k ustavování prožitků – konstruovaných celků ve vědomí. Tyto prožitky mohou mít dlouhodobou setrvalost a zásadně ovlivňovat budoucí interpretace analogických situací. Text zdůrazňuje, že prožívání není omezeno na sféru vědomí, ale zahrnuje i nevědomé aspekty subjektního bytí. Tímto přístupem autor rozšiřuje chápání psychiky a vnitřního světa jednotlivce mimo rámec běžného subjektivismu.
Prožívání a prožitek
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 2. 2014
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2014
Prožívání a prožitek
O „prožívání“ lze mluvit pouze jako o do hloubky jdoucím vztahu živého subjektu k jeho vlastnímu subjektnímu (nikoli subjektivnímu!) dění; zejména v případě člověka jde zároveň o specifický způsob „sebeuvědomování“ (odlišný od „uvědomování sebe“). Významnou součástí resp. složkou takového prožívání je jakási nižší (a jednodušší) forma (roz)poznávání toho či onoho děje, a jeho výsledkem mohou být jakési ve vědomí ustavené (konstruované) pseudo-celky, tzv. „prožitky“ či „zážitky“. Některé takové prožitky (zážitky) mohou proniknout do velké hloubky, mohou mít značnou „setrvalost“, a mohou mít mimořádně silný významový vliv na další způsoby prožívání blízce nebo vzdáleněji podobných (analogických) situací a dějů. Mylné je přesvědčení, že „prožívání je vnitřní a ryze subjektivní dění“, neboť tu je zaměňováno dění subjektní za subjektivní, resp. „vnitřní“ a „nitro“ je redukováno na „pouhou subjektivitu“. (Prožívání nelze redukovat na pouhé uvědomování vlastních duševních procesů, neboť život nespočívá jen ve vědomí resp. uvědomování. Prožívání také není jen psychický proces – leda že bychom podstatně rozšířili a prohloubili své chápání psychiky a „psyché“ vůbec. Ostatně prožívání může být uvědomováno – a tedy být „vědomé“, ale spousta subjektního dění je prožívána, aniž by nutně musela vstoupit do vědomí.)
(Písek, 140203-1.)