Tento text kriticky zkoumá fenomenologické pojetí světa, jak jej interpretuje Pavel Kouba, konkrétně myšlenku, že veškeré bytí je zprostředkováno výhradně lidským vědomím, rozuměním či existencí. Autor polemizuje s Koubovým tvrzením, že mimolidské jsoucno je ve své podstatě „netečné“ či pouze „setrvačně vegetující“ a že teprve lidské rozumění mu dodává smysl a bytí. Ačkoli se taková perspektiva může zdát oprávněná z pohledu moderní astronomie, která zdůrazňuje nesmírnou rozlehlost vesmíru v kontrastu s nepatrností oživené Země, autor ji považuje za hluboký omyl. Stať se zamýšlí nad tím, zda lze skutečnost mimo člověka skutečně redukovat na pasivní pasivitu, nebo zda je nutné uznat její vlastní reaktibilitu a vnitřní dynamiku. Text vybízí k přehodnocení vztahu mezi lidským subjektem a světem, přičemž odmítá antropocentrický redukcionismus, který upírá hodnotu a aktivitu všemu, co přesahuje hranice lidského vědomí.
Netečnost nebo reaktibilita
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 16. 4. 2014
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2014
Pavel Kouba píše, že „za fenomenologické východisko“ (které podle něho „opravdu nesdílím“) „považuje právě tu výlučnou zprostředkovanost bytí (světa) člověkem (jeho vědomím, existencí, rozuměním, nebo dokonce bytím ‚samým‘)“. O všem ostatním říká, že člověk teprve „svým rozuměním zprostředkuje bytí všemu tomu netečnému, či nanejvýš jen setrvačně vegetujícímu jsoucnu“. Právě toto chápání vší mimolidské skutečnosti jako „netečné“ je z mého hlediska velkým omylem, i když třeba pro astronoma představuje cosi naprosto se vnucujícího, když si uvědomuje tu obrovitost Vesmíru a srovnává ji s až k zániku nepatrnou malostí jedné jediné planety, o níž s určitostí víme, že je oživená.
(Písek, 140416-3.)