Tento text se zabývá analýzou pojmu „předmět“ a jeho vztahem k širším souvislostem, které jej obklopují. Autor argumentuje, že učinit něco předmětem studia či pozornosti nevyhnutelně znamená vyčlenit daný fenomén z jeho přirozených prostorových a časových vazeb. Tento proces izolace však odporuje skutečné povaze světa, v němž není nic skutečně odděleno, ale vše je zapojeno do vzájemných vztahů. Text odkazuje na antické kořeny tohoto uvažování, konkrétně na řecký termín periechon, který zdůrazňuje to, co věci obklopuje a zahrnuje. Na tuto tradici navazuje i moderní filosofie, například Karl Jaspers se svým konceptem „das Umgreifende“ a periechontologie. Práce vybízí k reflexi toho, co při vědeckém či filosofickém zkoumání opomíjíme, pokud k věcem přistupujeme jako k izolovaným předmětům, a připomíná Anaxagorovo tvrzení, že věci ve světě nejsou od sebe „uťaty sekerou“. Cílem je poukázat na nutnost vnímat entity v jejich plné souvislosti s okolím.
„Předmět“ a souvislosti
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 14. 5. 2014
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2014
„Předmět“ a souvislosti
Učinit něco „předmětem“ svého zájmu, své pozornosti, svého rozboru nebo vůbec studia apod. znamená to něco vydělit ze skutečných jeho vztahů k blízkému i vzdálenému okolí (jakož i ze vztahů onoho okolí k němu samému, neboť nejčastěji jde o vztahy obousměrné). A přitom musíme ovšem počítat s „okolím“ nejen prostorově, ale také časově, tedy ve směru do minulosti i do budoucnosti. Toho si byli vědomi někteří významní myslitelé už v samotných počátcích řecké filosofie, a proto si našli také jedno z nejstarších pojmenování, jímž se pokusili důraz na takové „okolnosti“ (či „okoličnatosti“) podtrhnout a upevnit, totiž sloveso periechein a odvozené podstatné jméno to periechon. To právě bylo zřejmě inspirací Karlu Jaspersovi, když razil německý termín „das Umgreifende“ a když pak dokonce pojmenoval zvláštní filosofickou disciplínu jako „periechontologii“. V tomto světě není zkrátka nic opravdu izolováno, ale všechno je vždy zapojeno do nejrozmanitějších (převážně obousměrných) vztahů. (Srovnej s Anaxagorou, zl. B8 ze Simplikia – př. Svoboda s. 94: „Nejsou od sebe odloučeny věci v jednom světě ani uťaty sekerou …“.) A proto je třeba si s plnou vážností položit otázku, na co zapomínáme, když se na něco zaměřujeme jako na „předmět“, tedy jako na něco, co je tím, čím „jest“, jako by oné zapojenosti do nejrozmanitějších vztahů nebylo, a teprve jako takové je (údajně jako celé) vskutku „před námi“.
(Písek, 140514-1.)