Tento text analyzuje filosofický pojem „učinit předmětem“ a podrobuje kritice jeho běžné chápání. Autor rozlišuje mezi prostou tématizací, tedy zaměřením pozornosti na určitý fenomén, a procesem zpředmětnění, při němž je téma mylně konstruováno jako objekt stojící vně subjektu. Hlavním problémem je podle autora tendence redukovat komplexní skutečnosti na pouhé předměty, což vede k opomíjení či popírání jejich nepředmětných stránek. Text poukazuje na to, že mnohé skutečnosti buď vůbec nemají předmětnou povahu, nebo mají kromě ní i hlubší nepředmětnou dimenzi, která je při běžném zpředmětnění znehodnocena. Úvaha se zaměřuje na metodologickou výzvu, jak tématizovat tyto nepředmětné skutečnosti, aniž by došlo k jejich nepřípustné redukci. Práce tak přispívá k diskuzi o mezích objektivizujícího myšlení a o nutnosti uznat existenci nepředmětných fenoménů, které vyžadují odlišný přístup k poznání a reflexi.